Za grafitem do Českého Krumlova

Český Krumlov je název tak vžitý, že jistě není třeba nikomu jej blíže představovat. Většina z nás si vybaví jedno z nejkrásnějších měst světa, památkovou zónu středověkých renesančních staveb, malebných fasád domů, křivolakých uliček dlážděných žulovými kostkami, a především zámek nad řekou Vltavou s rozsáhlým parkem. Historické centrum obtáčené Vltavou ze všech stran je obdivováno statisíci návštěvníků z celého světa a čilý turistický ruch tu panuje po všechna roční období.

Město leží v překrásné krajině Blanského lesa, a kdo kromě komerční zábavy a nákupu suvenýrů hodlá prozkoumat tuto oblast více do hloubky, může vystoupat severním směrem k vlakovému nádraží a kochat se nádhernými rozhledy na šumavské podhůří, i na celé město se zámeckou dominantou. Ovšem kdo jde ještě více do hloubky, může se do těch hlubin ponořit doslova. Nedaleko od zámeckého areálu, přibližně 200 metrů severním směrem, se nachází vchod do grafitového dolu.
Kdysi dávno funkční pracoviště bylo dnes přestavěno na turistickou atrakci. Zájemci o neobvyklou prohlídku podzemí nejprve obléknou v tradičních hornických převlékárnách pracovní kombinézu, obují holinky a nasadí helmu s lucernou, a usedají do ocelového důlního vláčku. Důlní expres je však velmi malý, do jedné kóje se sotva vměstnají čtyři lidé, zkrátka dokonale zažijete podmínky, které dnes a denně museli snášet zdejší havíři.

Grafitový důl nedávno oslavil 40 let od svého vzniku

Českokrumlovský grafitový důl vznikl v roce 1975. Každý rok tudy prošlo zhruba dvacet tisíc tun vytěžené výchozí suroviny s obsahem čistého grafitu přibližně 18 procent. Návštěvníci dolu dnes prochází velmi krátkou ukázkovou trasou, původní chodby však měly délku více než 13 kilometrů. Uvnitř slojí bylo i několik větracích šachet, z nichž některé jsou funkční dodnes. Ta hlavní sahá až k zemskému povrchu a měří 74 metrů.

Za socialismu tu pracovalo v jedné směně více než 40 horníků. Navrtávali těžkými sbíječkami chodby s nalezištěm a do vrtů byly následně umístěny patrony s trhavinou. Tou byl Permonex V19 nebo častěji Danubit.
Pokud máte zájem se do těchto končin vypravit, zapomeňte na denní světlo, neboť se budete skutečně pohybovat v podzemí, neměli byste trpět klaustrofobií a zároveň nebýt hákliví na nějakou tu šmouhu od grafitové rudy, z níž se v závodě Koh-i-noor dodnes vyrábí miliony kusů tužek ročně.